Její pastorkyňa

Magdo, nešla bys se mnou na Janáčka na Její pastorkyňu?“

Podívala se na mne shovívavým pohledem, jak se díváme na člověka, který se úplně zbláznil.

To jako myslíš na tu operu?“

Jo, na tu operu. Hrají ji v Brně v Janáčkově divadle. Kdys byla naposled na nějakém koncertě?“

Odjela s židlí od počítače, zaklonila unaveně hlavu a protáhla se.

No naposled jsem byla na těch, no, jak zpívají….“Já chci tančit zimou i létem, projít bez starosti celým širým světem…“

Počkej, to jsou takoví ti rozpustilí teenageři? Nejmenují se Mirai?

Jo, byli jsme na nich s Lenkou, moc jsme si to užily.“

Ten Janáček je ve středu 15.června.“

Že tys už koupil lístky…“

No, koupil, příští týden budou už dražší a byla tam dvě taková pěkná místa…“

Nikam nejdu, buď to vrať nebo můžeš pozvat nějakou intelektuálku…“

Rozhodil jsem zklamaně ruce a chystal se k odchodu.

Počkej, dělám si legraci, půjdu s tebou a moc ráda.“

Ulevilo se mně, měl jsem radost, s nikým jiným než s Magdou bych nešel.

No jo, ale když já nemám co na sebe. Ty staré šaty vypadají hrozně. A podívej se jaké mám vlasy, tak nemohu jít do opery. Co teď?“

Magdo, je únor, máš spoustu času, to všechno stihneš…“

A nechtěla by ses nejdříve podívat někam, kde našel Janáček inspiraci? Vzal bych tě do Velké, do Javorníka…Je toho tak moc. Mohli bychom jet na dva dny.“

Jak to myslíš na dva dny? To bychom se večer vrátili každý domů a ráno jeli zase znova?“

Ne, myslel jsem, že bychom mohli přespat třeba na hotelu Háj…“

Úplně zkoprněla. Stáhla ruce z klávesnice a položila si je do klína.

Aha, už tomu rozumím, říkáš přespat….Prosím tě, nespěchej na mne, máme přece spoustu času, nic nám neuteče a je nám spolu dobře i tak, ne?

Ano, to máš pravdu, tak pojedeme jen na sobotu.“

Napadlo mne, že já zase tak moc času nemám. Magda má sice dospělou dceru, ale nikdo by nevěřil, že bude mít v prosinci padesát. Každý si myslí, že má tak o 15 let méně. To já na prahu důchodového věku, si už nejsem tak jistý, že mám dost času…

Ale na výlet jsem se moc těšil. Za pár dnů jsem měl připravený plán. Všechno promyšleno, podrobný harmonogram. A v polovině května jsme vyjeli.

Zastavil jsem ve Velké na náměstí a ukázal Magdě rodný dům Martina Zemana.

Dům je opuštěný, ale vzpomněl jsem si, jak jsem tam před lety seděl na dvoře v horký letní den pod ořechem s paní Jitkou, vnučkou Martina Zemana a poslouchal její vyprávění. Možná tady na stejné lavici seděl Leoš Janáček v roce 1892 s Martinem Zemanem, naslouchal Trnově muzice a usilovně zapisoval nápěvy písní. Možná se právě tady potkal se sestrou Martina Zemana Kateřinou Hudečkovou. Janáček za ní přivedl první představitelku Kostelničky z Její pastorkyně Gabrielu Horvátovou, aby se naučila oblékat do kroje a pod dohledem Martina Zemana nastudovala roli Kosteničky.

Vyprávěl jsem to všechno Magdě a ta se nestačila divit.

Tak ty si myslíš, že Janáček vymyslel tu operu tady?“

No asi ji přímo tady nevymyslel, ale určitě tu posbíral spoustu námětů a odjel do Brna s hlavou plnou nápadů.“

Magdo pojď, pojedeme do Filipova, myslím, že právě tam byl Janáček o dva roky později i s Mrštíkama, Jožou Uprkou a Velickýma muzikantama.“

Zastavili jsme u Dolní búdy a pěšky se vydali na Megovku. Ten výlet k Megovce byl v roce 1894 zřejmě součástí příprav na Národopisnou českoslovanskou výstavu v Praze o rok později. Skvělá procházka, bohužel u Megovky to už dnes nevypadá jako nějaké památní místo.

Na cestě zpátky jsme se stavili v Javornickém kostele. Tak tady prý Janáček vymyslel první tóny Její pastorkyně, když slyšel zpívat ženy v kostele. Měli jsme štěstí, mohli jsme se podívat i dovnitř. Magda byla překvapena.

Je to tady všechno tak prosté a jednoduše zařízené, a jakoby se tu zastavil čas před 200 lety. Je ten kostel funkční?“

No samozřejmě, každou neděli je tady mše. Jezdívám tu kolem v neděli dost často na kole a viděla bys, kolik vychází lidí z kostela.“

Z Javorníka jsme jeli do Súchovských mlýnů. I tam určitě Janáček byl. Do Súchovských mlýnů přece umístil celé první dějství Její pastorkyně.

Magdo podívej, tady někde zřejmě stál jeden z těchto starých mlýnů, které si malíř Kalvoda načrtl jako podklad pro kulisy a Janáčkovi se to moc líbilo.“

Bylo už k večeru, když jsme nasedali do auta. A Magda měla radost.

Byl to moc pěkný výlet, děkuji, žes mne sem vzal, nikdy jsem tu nebyla a je tu tak pěkně. A jak jsi chtěl na ten hotel, ten je tu taky někde?“

No, samozřejmě, je to tady kousek nahoru do kopce.“

A tam kdyby někdo chtěl, tak by asi musel mít rezervaci, že?“

Já myslím, že ani ne Magdo, tak plno tam asi nebývá.“

Chvilku mlčela, dívala se z okénka auta a pak se otočila ke mně a dala mně pusu.

Tak startuj a jeď, ale rychle, než si to rozmyslím.“

Těch pár minut jízdy nahoru se mně honily hlavou samé katastrofické scénáře. Co když bude plně obsazeno, co když mají celozávodní dovolenou a co když hotel nedejbože vyhořel?

Ale nic takového se nestalo, dostali jsme krásný pokojík s výhledem do údolí.

Když jsem ráno vyšel na terasu, napadlo mne, že teď už jsme na operu dokonale připraveni….

Odpoledne 15.června jsme se s Magdou vydali do Brna na operu. V Janáčkově divadle jsme byli o něco dřív. Procházeli jsme se ve foajé, popíjeli šampaňské a prohlíželi si obrazy. Magdě to moc slušelo. Měla krásné černé šaty a paní kadeřnice si také dala záležet, dlouhé černé vlasy jí skvěle upravila. Byli jsme plni očekávání, jestli v Její pastorkyni poznáme kousek míst, kde jsme před měsícem byli na výletě.

Konečně jsme seděli v hledišti. Bylo vyprodáno. Světla potemněla a opona vyjela nahoru. Uprostřed pódia se rozzářil kužel světla a do něj vstoupil muž v obleku: „Vážení diváci, moc se vám omlouváme, ale představitelka naší hlavní postavy měla nehodu po cestě z Vídně a z tohoto důvodu se dnešní představení bohužel ruší. Vstupenky můžete vrátit na Dvořákově 1.“

Opona sjela dolů a v hledišti se rozsvítilo. Magda prohlásila:

To bude asi větší zábava než jsem čekala, dobrý fór na začátek.“

Magdo, bojím se, že to není fór. Asi to myslel vážně“.

Kousek za námi se ozvalo: „Co říkal? Proč nehrají?“ Paní asi špatně slyšela a muž jí to znovu vysvětloval. Diváci ještě stále seděli jako opařeni, jako by tomu nemohli uvěřit. Magda se začala smát. Vrtěla se na sedadle až se jí vyhrnuly ty nové černé šaty víc, než by bylo slušné.

Magdo, chovej se slušně, jsme v opeře.“

To ji pobavilo natolik, že se smála, až jí tekly slzy.

Tak to jsi řekl přesně, jsme v úžasné opeře…“

Lidé vstávali a odcházeli. Vzal jsem Magdu za ruku, je to ta nejlepší ženská jakou znám….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *