Erwin Raupp – Moravská Hellas 1904

 

  • Vyšlo ve spolupráci Studia JB a Moravského zemského muzea v Brně 2010
  • Texty: Helena Beránková, Antoním Dufek, Andreas Krase, František Sysel

Ta kniha vyšla už v roce 2010. O rok později uspořádalo Moravské zemské muzeum v Paláci šlechtičen v Brně výstavu fotografií Erwina Rauppa, hrála tam i muzika Petra Mičky. Napadlo mne, že by bylo pěkné mít takovou knihu doma. Jestli se nepletu, stála tenkrát asi 700,-Kč. Prostě moc.

Chodil jsem pár dnů „kolem horké kaše“, ale nakonec jsem si řekl, že nemohu mít všechno, co se mně líbí, že nemohu být všude, a pustil knihu z hlavy.

Loni na podzim jsem si vzpomněl na Erwina Rauppa, už ani nevím proč, a jen tak pro zajímavost jsem si dal knihu do vyhledávače, jestli se ještě dá koupit. K mému velkému překvapení byla přímo u nakladatele za 250,-Kč. Za takovou cenu nekoupíte ani aktuální severskou detektivku. Hned jsem ji objednal. Vlastně dvě, tu druhou jako dárek. Takovou knihu nezaložíte v knihovně, protože ten příběh už znáte a nemáte tam co nového najít, v té si můžete listovat a vracet se k ní znovu a znovu. Vždycky žasnu, jak se ten svět strašně změnil, jen za něco více než sto let. Bosé děti v potoce, koně a krávy uprostřed vesnice, kopka sena na poli, husy na náměstí, lidé ve strohých všedních krojích. A vlastně to není tak dávno, vždyť mému dědovi bylo v roce 1904 devatenáct let. A toho si ještě pamatuju, maturoval jsem, když zemřel. Škoda, že jsem tenkrát nevěděl o těchto fotkách, mohl jsem se dědy zeptat:

„Pamatuješ si, dědo, jaké to bylo, když ti bylo devatenáct? Poznal bys někoho na těchto fotkách?“

A on by řekl: „Jarošku, dyť to je pan starosta Rumíšek, za tým sem byl, když sem si chtěl ve Velké založit živnost. A toto děvčátko, to musí byt přece Eliška. Ale já už si, chlapče, nevzpomenu, čí byla. Bývali na Svárově za kostelem, ale jak se jenom jmenovali?“

A já bych řekl. „To nevadí, dědo, že si nevzpomeneš, je to už dost let, mně stačí, že to byla Eliška…“

A děda by řekl: „Ale kdybys mně, chlapče, zajel na kole do hospody k Vernerovi na borovičku, stačí do pleskačky, možná bych si vzpomněl“.

A já bych se tvářil překvapeně: „Ale dědo, minule jsi říkal, že ti to dělá dobře na oči, ne na paměť“.

A děda by se usmál: „Ne, Jarošku, říkal jsem na paměť, ty jsi nedával pozor.“

Já bych zavřel knihu a na tu borovičku mu zajel. Bylo to naše tajemství, nikdo to nesměl vědět…Bylo mu už 90 let a borovičku měl zakázanou…

Erwin Raupp přijel do Velké nad Veličkou v neděli 12.července 1904. V knize je celkem 66 fotografií z Velké a z Javorníka. Ve Velké nafotil hodně portrétů lidí, fotil taky na náměstí u sv. Jána, u kostela a malé děti u Veličky. Ale najdete tu i známé osobnosti, právě starostu Jana Rumíška, Kateřinu Hudečkovu, sestru Martina Zemana, nebo Jožku Kubíka, kováře a muzikanta, kterého maloval i Joža Uprka. V Javorníku fotil Raupp nejvíce staré lidi a učarovala mu zřejmě nedělní bohoslužba v evangelickém kostele, protože z ní je v knize hned několik fotografií. No a pak se můžete prolistovat z Horňácka dál, přes Blatnici, Uherský Brod a Uherské Hradiště až na Velehrad nebo na druhou stranu do Hroznové Lhoty, ta je mimochodem hodně zastoupená zřejmě proto, že tam Rauppa provázel Joža Uprka, vydáte se přes Strážnici až do Moravské Nové Vsi. A nakonec si můžete zahrát na objevitele, protože je tam téměř 40 fotografií, u nichž není lokalita určena. Třeba tam objevíte právě některého vašeho předka.

Mě zajímalo, kdo jsou autoři té knihy. A tak jsem vyhledal jednu z nich – paní PhDr. Helenu Beránkovou – a zeptal se:

Byla práce na knize Erwin Raupp Vaše běžná náplň práce, řekněme třeba pracovní povinnost, nebo jste se do toho pustila se zaujetím, bavilo vás to a těšila jste se na takovou práci?

Základní pracovní povinností muzejního kurátora je starost o svěřené sbírky a jejich zpřístupňování veřejnosti – v mém případě je to jedinečná sbírka asi 23 tisíc fotografií. Takže potud byla akce Raupp zcela v rámci mé pracovní náplně. Jiná věc je, že pod obrovskou tíhou administrativy na skutečnou muzejní práci zbývá méně a méně času. Rauppa jsem si tedy nosila domů a strávila jsem s ním nejen vánoční svátky a Silvestra roku 2008, ale i řadu následujících večerů a víkendů. Nelituji toho.

Co je na Erwinu Rauppovi z Vašeho pohledu tak zajímavého, že to stojí za vydání obsáhlé publikace a uspořádání několika výstav?

Komu by nestačila prostá odpověď – protože ty fotografie jsou krásné – pro toho dodávám další argumenty: že Rauppův pohled je pohledem zvenčí, pohledem známého německého fotografa a majitele vyhledávaného portrétního studia; že Raupp nebyl zatížený ani romantizujícím přístupem domácích fotografů, ani žádným politickým podtextem; že byl nově poznávaným regionem ohromený a pozitivně zaujatý, že objevoval individualitu v každém člověku, v každé tváři; a že zachytil realitu již neexistující a neobnovitelnou, proto tolik přitahující.

Ale není to jenom názor můj, který je, přiznávám, citově podjatý. Je to i názor uměleckých historiků a profesionálních fotografů, kteří mají od lidové kultury (někdy hodně velký) odstup.

Konečně ve srovnání s neuchopitelností digitální fotografie jsou Rauppovy pozitivy skutečnou, reálnou, osahatelnou matérií: mají neobvykle velký formát, hloubku obrazu ještě zdůrazňuje kvalitní řemeslné zpracování (vrstva pigmentu na silném a hrubě strukturovaném papíře).

Musela jste Vy nebo tým, který knihu připravoval, pátrat po fotografiích, vyhledávat je, shromažďovat? A nebo bylo už vše známé a dostupné?

Prvním a základním impulsem bylo knižně a výstavně prezentovat fotografie ze sbírkového fondu brněnského Etnografického ústavu Moravského zemského muzea a z uherskohradišťského Slováckého muzea, fotografie, které již byly řádně ve sbírkách zaevidované. Ale náhoda přeje připraveným. Takže když jsem v šanonu se smlouvami o dávno vyřešených zápůjčkách našla doklad o tom, že vracíme zapůjčenou fotografii Erwina Rauppa do Národního muzea, tuto stopu jsem nepustila a záhy v Praze prožila neuvěřitelně hektický a nádherný den, který vydal dalších asi 150 fotografií. A o těch se nevědělo.

Je tím práce na fotografiích Erwina Rauppa ukončena, shromážděno jejich vyčerpávající množství nebo se dá ještě nějak pokračovat a najít něco dalšího?

Rauppův soubor fotografií z Moravy je s pravděpodobností na 99 procent vyčerpávajícím způsobem prezentován v této knize. To jedno procento ještě ponechávám šanci nalézt něco třeba v soukromé sbírce (?). V rámci západoevropských aukčních síní lze občas narazit na Rauppovy fotografie – na portréty nebo krajiny, ale na fotografie s moravskou tématikou ne. Je tedy pravděpodobné, že Raupp odeslal na Moravu pozitivy ze všech negativů, které zde během pobytu v roce 1904 nafotografoval, a je jisté, že tyto negativy již neexistují.

Knihu si můžete koupit přímo u nakladatele:

Tak pojďte nahlédnout:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.